Sekernice Jiřího Špalka #1 – Začínáme

Začínáte hrát na kytaru nebo už máte základy za sebou? Exkluzivně jsme pro vás připravil serii kytarových rad a tipů od kovaného rockera Jiřího Špalka!

#1 Začínáme

Pokud se rozhodnete začít hrát na kytaru, je dobré ze začátku zhodnotit několik věcí. Základním rozhodnutím je, zda budete své úsilí věnovat hře na klasickou kytaru (lidově španělku), nebo hře na elektrickou kytaru.

Samozřejmě není vyloučeno studium hry na obě zároveň. Osobně, na základě zkušeností, doporučuji začít na španělku. Na ní získáte lépe základní návyky, které zužitkujete i v případě, že se budete v budoucnu věnovat elektrické kytaře.

Druhým rozhodnutím je, jak daleko to chcete s kytarou dotáhnout. Někomu stačí, naučit se hrát jen tak k táboráku, někdo má v plánu jít na konzervatoř a připravit se na přijímací zkoušky, někdo má ambice, stát se rockovou hvězdou.

Každý z těchto cílů s sebou samozřejmě nese jiné nároky a celkové zaměření studia, nicméně ani dobře zahrát u táboráku, není jen tak zadarmo a i zde lze dosáhnout poměrně vysokého stupně virtuozity.

Když už jsme se rozhodli, že do toho půjdeme, nastává slavnostní chvíle v životě kytaristy (stejně, jako každého hudebníka) a to je koupě nástroje. Rozhodně pro začátek nedoporučuji elektroakustickou kytaru, což je jakýsi hybrid mezi klasickou a elektrickou kytarou.

Nedoporučuji jej proto, že většina těchto kytar má větší tělo, na kterém se špatně učí držení rukou a navíc vyžaduje použití kovových strun, které nejsou tak pohodlné pro zmáčknutí, jako struny nylonové, které se používají na klasických Španělkách a novopečené kytaristy začnou brzy bolet prsty.

Pokud kupujeme klasickou kytaru, je rozhodnutí pro konkrétní nástroj celkem jednoduché. Tyto kytary mají standardní velikost těla i krku, takže se zde jedná jen a pouze o to, kolik chcete do nástroje investovat s tím, že by mělo platit (a víceméně i platí), že čím dražší nástroj, tím lepší zvuk.

Z hlediska nácviku technik hry je ale v podstatě úplně jedno, na jak drahý nástroj hrajete, pokud je v pořádku. Ke kytaře doporučuji zakoupit podnožku, ladičku a náhradní struny (jednu sadu strun by měl každý kytarista mít stále k dispozici) a neobejdete se ani bez metronomu.

Trochu složitější výběr je u elektrické kytary. Zde bych doporučil pro začátek kytaru některého ze standardních tvarů, jako např Les Paul, SG, nebo Stratocaster a se snímači umístěnými pouze u kobylky, nebo u kobylky a u krku, bez dalšího snímače mezi nimi.

Při koupi nástroje doporučuji rovnou zakoupit kytarový pás, náhradní struny (pro začátek spíše tenčí), trsátko spíše tvrdší (osobně doporučuji 1mm) se zdrsněným povrchem v místě úchopu, propojovací kabel s koncovkami jack-jack mono 6,35 a stejně jako u španělky ladičku a metronom.

Koupi kabelu doporučuji nechat až po výběru kytary, protože různé kytary mají různé výstupy na různých místech a podle umístění výstupu je vhodné vybrat buď rovný, nebo lomený konektor.

Protože se jedná o elektrickou kytaru, bude potřeba její zvuk samozřejmě zesílit. K tomu slouží zesilovač a box. Pokud je vše v jednom, jedná se o tzv. kombo. To je obvykle levnějším řešením, než pořízení samostatného zesilovače (tzv. hlavy) a reproboxu.

Na trhu je opravdu velké množství různých aparatur a je jen na kupujícím, kolik chce do svého zvuku investovat, nicméně platí dvě pravidla: i levná aparatura pro nácvik stačí, ale čím lepší zvuk, tím víc nás to všechny baví.

K elektrické kytaře lze časem dokupovat všechno možné, od různých efektů, nebo multiefektů, přes vysílačku, abychom se zbavili otravného kabelu mezi kytarou a aparátem, až po in-eary, abychom se zbavili závislosti na zvukaři při koncertování.

Teď jsme tedy vybaveni a připraveni na první hodiny prstolamů a dalších tortur spojených se zvládnutím hry na tento skvělý nástroj.

Pozn. V případě že by jste měli na Jirku Špalka konkrétní dotaz tak ho směřujte do komentářů, rád vám na něj odpoví.

DRUHÝ DÍL ZDE

Zanechte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

X