Sekernice Jiřího Špalka #5 – Elektrické kytary II.

Začínáte hrát na kytaru nebo už máte základy za sebou? Exkluzivně jsme pro vás připravil serii kytarových rad a tipů od kovaného rockera Jiřího Špalka!

#5 Elekrické kytary II.

Jak jsem psal v předchozím dílu, je variabilita při výrobě elektrických kytar téměř neomezená, co se týká tvarů, avšak i co se týká jejich výbavy. V tomto dílu probereme velmi stručně možnosti a funkce některých komponentů. Podržíme-li se názvosloví z automobilového průmyslu, je na obrázku kytara v „plné výbavě“ a ne všechny uvedené komponenty musí na každé kytaře být.

Začneme od hlavy kytary. Na té je umístěna ladící mechanika. Ta kromě toho že drží struny, umožňuje jim uvolňovat nebo napínat tenzi, čímž samozřejmě struny produkují různé tóny. Jde v podstatě o navíjecí kolíky, většinou v černé, stříbrné, nebo zlaté barvě. Podle jejich umístění na hlavě se dělí na pravé a levé. Na rozdíl od klasických kytar jsou kolíky samostatné a ne vcelku. Při navíjení strun nedoporučuji navinutí o více, než tři až čtyři otáčky bez překrytí z důvodu udržení ladění v průběhu hry. V roce 2007 se na trhu objevily i samoladící mechaniky, které udržují ladění během hry, samy naladí kytaru po natažení nových strun a navíc pouhým zmáčknutím tlačítka si může hráč vybrat z několika různých nestandardních ladění. Nevýhodou je nemožnost použití u kytar se zámky.

Pod krytkou na hlavě kytary se nachází konec výztužné tyče, která prochází celým krkem kytary. (U některých kytar se tento konec nachází na konci krku na těle). Ta umožňuje krku přizpůsobit se různému pnutí, které vyvolávají různé druhy strun. Tedy jejím povolováním nebo utahováním se zvyšuje, nebo snižuje pnutí krku a eliminuje tah strun tak, aby se krk neprohýbal. Utahování a povolování výstužné tyče se provádí imbusovým klíčem.

Hned za nultým pražcem se nachází tzv. „zámky strun“. Používají se téměř výhradně u kytar, osazených tremolem (viz dále). Těmito zámky se fixují „nahrubo“ naladěné struny, které se následně doladí jemnými ladícími šroubky na kobylce. Povolování a utahování zámků se provádí opět imbusem. Zámky nedoporučuji dotahovat plnou silou, protože může dojít k e zploštění struny v místě pod ořechem.

Úchyty na popruh slouží k uchycení pásu ke kytaře. Z pohledu hráče se pravý úchyt nachází ze strany těla uprostřed, levý podle typu kytary buď tak, jak je na obrázku (standardně např. u Stratů), nebo v místě spojení krku s tělem (standardně např. u kytar Les Paul, nebo SG). U druhé možnosti je dobře ohlídat, zejména u nestandardních varů, jako je např. Flying, zda se kytara po zavěšení na pás příliš nepřeklápí horní stranou dopředu, což pro hráče není příliš pohodlné. Úchyt by měl v ideálním případě být umístěn lehce výš, než je přesný střed těla, aby se zvýšilo těžiště. Velmi vhodné, je pořízení zámků na popruh, aby nedošlo k vyklouznutí pásu z kolíku a možnému poškození nástroje pádem.

Snímač(e) mají za úkol, jak už bylo uvedeno v předchozím dílu převést chvění strun na elektrický signál. Ponecháme-li stranou rozbor fyzikálních zákonů, na základě kterých snímače fungují, vystačíme se základním dělením na jednocívkové single-coil (SC) a dvoucívkové humbucker (HB). Na kytaře jich zpravidla bývá větší množství a využívá se různých kombinací, pro docílení potřebného zvuku. (Dalšími typy jsou minihumbucker, humbucker velikosti single-coilu, a qaud-rail, což je snímač tvořený 4 cívkami a mající velikost humbuckeru a jde vlastně o dva minihumbuckery vedle sebe. Ten produkuje výrazně silnější, ale také zkreslenější signál).

Druhým možným dělením magnetických snímačů je na aktivní a pasivní. Pasivní magnetický snímač je vlastně jen magnet a cívka, a produkuje signál bez nutnosti externího napájení. Výstup je oproti aktivním snímačům slabší, a harmonický obsah závisí zejména na vinutí, frekvenční odezva (tzv. charakteristické tonální spektrum), je mezi jednotlivými modely a výrobci hodně odlišná.

Aktivní snímače (pojem aktivní je trochu zavádějící, protože magnetické snímače budou oscilaci převádět vždy pasivně) obsahují elektrický systém, který modifikuje signál, obsahují preamp, a proto potřebují zdroj energie (baterii). Jsou schopny produkovat silnější výstup, a tím delší sustain. Další výhodou je, že jsou méně náchylné k zachycení okolních ruchů. Za trochu spornou výhodu považuji menší ovlivnění signálu vstupní charakteristikou zesilovače.

Jak bylo řečeno výše, je na kytaře pro vyšší variabilitu zvuku použito většinou více snímačů. Umístění snímačů má značný vliv na zvuk – snímač u kobylky má jiný zvuk, než snímač u krku. Obecně se používají kombinace dvou nebo tří snímačů a to např. H-H, S-S-H, H-S-H, S-S-S. Výjimečně se používá i více snímačů, méně neobvyklé je použití pouze jednoho humbuckeru. Existuje i nepříliš využívané řešení výměnných modulů, které umožňují změnou modulů změnit konfiguraci snímačů.

U některých kytar jsou některé snímače orientovány našikmo. Důvodem je, že čím je snímač blíž ke kobylce, tím méně má basů, ale o to víc vyšších harmonických. Tím pádem zešikmení snímače u single-coilu způsobí, že hlubší struny mají hutnější, basovější zvuk a naopak vyniknou vyšší tóny na tenčích strunách. Šikmo umístěné humbuckery jsou spíše výjimkou a musí mít odlišnou konstrukci od standardně umístěných, protože magnety musí být v jedné linii se strunami.

Kombinace aktivních a pasivních snímačů se na kytaře používá jen velmi výjimečně a není vždy úplně šťastným řešením, vzhledem k velmi rozdílné síle a celkové charakteristice signálu.

Vzdálenost snímačů (resp. magnetů) od strun se seřizuje šroubky umístěnými nad a pod snímačem v jeho rámečku. Některé snímače mají tzv. pólové nástavce, což jsou šrouby, které slouží k seřizování vzdálenosti pro každý magnet zvlášť. Snímače mohou být otevřené, nebo zapouzdřené (magnety jsou schované pod krytem).

Na kytarách lze mezi jednotlivými snímači přepínat pomocí přepínačů. Lze jimi zapínat i různé kombinace snímačů, popřípadě mohou být použity i další spínače, které umí rozepnout cívky humbuckeru a udělat z něho v podstatě dva singly (označováno jako „coil taping“). Toto řešení je používáno především při osazení nástroje pouze jedním humbuckerem.

U některých kytar lze dokonce rozpojit dva humbuckery a spojit jejich sousedící cívky. Nejčastěji se však přepíná mezi pěti polohami tří singlů anebo třemi polohami u dvou humbuckerů. V případě osazení kytary pouze single-coil snímači, jsou v druhé a čtvrté pozici přepínače tyto snímače zapojené jako humbucker. (V těchto pozicích je zvuk tišší, než v pozicích 1,3 a 5).

Hlasitost a tónová clona (jednoduše řečeno výšky a basy) se řídí otočnými knoflíky umístěnými na desce. Hlasitost lze u některých kytar nastavovat pro jednotlivé snímače zvlášť. Tónová clona funguje v praxi tak, že potlačuje výšky (nikoliv vybudí basy, takže zvuk v podstatě „ořeže“), proto není u některých kytaristů příliš oblíbená a nevyužívají ji. Někteří výrobci od této korekce upustili a osazují kytary pouze ovladačem hlasitosti. U některých kytar lze narazit na možnost úplného vypnutí signálu kytary ať již vypínačem, nebo otočným knoflíkem na hlasitosti.

Na některých kytarách je pod strunami připevněn od výrobce pickguard, chránící lak nástroje před poškrábáním trsátkem.

Kobylka se nachází na těle kytary a drží struny na protilehlé straně od ladící mechaniky. Místo takovéto pevné kobylky může být na kytaře zvratný mechanismus (tremolo), které má za úkol nejenom držet struny, ale umožňuje pomocí vibrapáky povolovat nebo napínat struny. Jednozvratná tremola umí struny pouze povolit (a tím tón plynule snížit), dvouzvratná (obouzvratná) umí i struny i napínat (tón plynule zvýšit). Tato kobylka není pevně spojena s kytarou, ale drží pouze na dvou šroubech, které umožňují její pohyb a s tělem kytary je spojena pružinami ukrytými v šachtě přístupné zezadu. Síla odporu kobylky proti tahu strun se seřizuje buď počtem pružin (pružiny jsou vyjímatelné a max. bývají čtyři), tak ještě korekcemi jejich napnutí. Součástí těchto mechanik bývají šroubky na jemné dolaďování a seřizování ladění.

Výstupní zdířka pro kabel s konektorem Jack 1/4″ (průměr 6,35 mm) bývá umístěna buď vpravo na boku kytary pod úchytem pásu, nebo na přední desce kytary. Výstupy mohou být různě zapuštěné do těla kytary a podle toho, je vhodné zvolit kabel osazený rovným, nebo rohovým Jackem.

Pozn. V případě že by jste měli na Jirku Špalka konkrétní dotaz tak ho směřujte do komentářů, rád vám na něj odpoví.

ČTVRTÝ DÍL     ŠESTÝ DÍL

Zanechte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

X