Hudební portál

Nahlédnutí do paměti zpěváka Jindry Vobořila IV.

Karlín a kapela Satelit

Pokračování ve výběru z mistrně sepsaných vzpomínek zpěváka a kytaristy Jindry Vobořila – Kapitola XVIII.

Po té co byla kapela Satelit vykázána ze závodního klubu, začalo se zkoušet v agitačním středisku v Karlíně, vedle hospody U Zábranských…

Svazáci v Karlíně nás přijali vřele. Jediná podmínka k užívání této zkušebny byla, že jsme museli formálně vstoupit do ČSM. Vedoucí místní buňky svazáků, Honza Merhaut – vášnivý fotograf, to chytře zlegalizoval tím, že nás registroval jako členy fotokroužku. I to mělo své výhody. Kdykoli jsme potřebovali udělat nějaké fotky, měli jsme k dispozici zařízené fotokomory v karlínském Pionýrském domě, který stál přímo za kostelem. Od té chvíle jsme v agiťáku trávili každou volnou chvilku.

My Žižkováci, jsme to měli domů Karlínským tunelem pouhou čtvrthodinku a tuto trasu jsme někdy absolovovali i třikrát za den. Přifařil se k nám časem z karlínské party i zpěvák Franta Prokop a podařilo se nám nazkoušet repertoár, se kterým se už dal uhrát celý večer. Začínali jsme opatrně v agitačním středisku v Urxově ulici, které bylo dost velké, a soudruzi z Uličního výboru nám ho ochotně půjčovali. Obyčejně tam bylo tak nabito, že diváci stáli i na parapetech oken. Jednou jsme spočítali, že se tam narvalo 150 lidí. To se samozřejmě časem přestalo líbit uličním výborům a tak tyto produkce brzy ustaly. V té době jsme ještě neměli žádnou aparaturu.

Hráli jsme většinou na normální radiopřijímač, do kterého se zapojila sólová kytara. Zpívalo se bez mikrofonu a nikomu to nepřišlo zvláštní. Tohle všechno v těch malých prostorách stačilo. Postupně jsme se ale zmáhali. Honza Merhaut byl muž činu a tak neustále vymýšlel akce na získání prostředků, za které by se daly koupit zesilovače. Proto přijal nabídku na družbu s Pletařskými závody Mira, které sídlily v Nuslích vedle Synkáče – a leccos si od toho sliboval. Tam pracovala výhradně děvčata a většinou byla v našem věku.

První seznamovací akce se odehrála na jejich podnikové chatě v Krkonoších, kam jsme jeli jejich podnikovým autobusem. Celý víkend zuřila příšerná sněhová bouře, a tak jsme se věnovali v chatě seznamování a vzájemnému poznávání. Pro některé z účastníků to bylo první vážnější setkání s alkoholem a někteří si tam dokonce odbyli své první sexuální zážitky. Naše kapela, doplněná o 15 potenciálních zpěvaček spala v jedné velké místnosti se dvaceti lůžky a tady nás celou noc obveseloval svými kousky introvert Vláda Janeček, který se nám tu představil jako úžasný komický talent.

Po tomto zájezdu jsme se domluvili na zapůjčení sálu U Zábranských a udělali jsme tu první náš větší koncert – a to celé ve vlastní režii. Rockových fanoušků moc nepřišlo, ale sál byl přesto slušně zaplněn – zúčastnily se tehdy hlavně místní „složky“ – to znamená funkcionáři KSČ, Uličních výborů a podobně. Kupodivu, všichni byli spokojeni a my jsme mohli pokračovat v karlínské anabázi. Líbila se jim i legálnost celého podniku, protože my jsme u vchodu prodávali vstupenky s razítkem místní organizace ČSM.

ZK Tesla Karlín nám U Zábranských ochotně zapůjčil místní rozhlasovou ústřednu, která bezpečně utáhla všechny kytary i zpěv. Čistý výnos z akce byl něco přes 800 korun – a to bylo příjemné překvapení. Hned bylo rozhodnuto investovat tyto peníze do nějaké aparatury. Někdo přišel s informací, že OÚNZ na Prokopově náměstí na druhé straně tunelu, vyprodává zařízení a mezi ním, že je i zesilovač, za který chtěli 680,- Kč. Naše nadšení neznalo mezí a tak jsme se hned vydali na Žižkov. Ještě štěstí, že jsme tam šli všichni!! Byl to zesilovač od rentgenu, nebo od něčeho podobného a toto monstrum vážilo snad 80 kg. Nesli jsme to ve čtyřech Karlínským tunelem a měli jsme toho opravdu všichni dost. Tady musím maličko odbočit.

Byli jsme v kapele 4 kytaristé a už to chtělo basu, hlavně při těch zpívaných věcech. Časem se ukázalo, že mám k této činnosti asi největší talent a navíc i kladný vztah. Hrál jsem veškeré basové party na mou „džibsonku“, která vlastně zněla ze všech našich kytar nejhlasitěji a taky měla nejhutnější basy. Tak jsem se rozhodl, že se obětuji a šel jsem do Bílé labutě, kde jsem si za 660,- Kčs koupil první českou basskytaru – Jolana Basso IV. A na té jsme chtěli hned
vyzkoušet náš nový zesilovač.

Měli jsme v agiťáku několik nástěnných reproduktorů ze závodních rozhlasů, tak jsme všechno hned propojili a očekávali, co to udělá. Hrálo to sice, ale strašně slabounce. Existuje pro to dokonce odborný výraz: hrálo to jako když „kouřej kamna“. Hledali jsme tedy nějakou chybu v zapojení, ale vše se zdálo být v pořádku. Zkoušeli jsme místo basy připojit mikrofon – ale nebylo to o moc lepší. Po detailním prozkoumání onoho super těžkého monstra, zjistil náš zvukař Vaska, že zesilovač má výkon pouze asi 2,5 W – což stačilo k vybuzení signálu nějakého zdravotnického přístroje, ale na zesílení hudebního nástroje to bylo zoufale málo. Takže – 680,- Kč bylo v háji a mohli jsme se snažit dál.

Z družby s pletařskými závody se vyklubala velmi úzká spolupráce a několik pletařek se stalo stálými návštěvnicemi naší zkušebny a skoro každá si u nás i zazpívala. Ještě více, než naše hudební činnost, je zaujal fotokroužek, kde jim vyhovovala hlavně tma ve fotokomorách a té využívaly k tomu, že nás neustále obtěžovaly. U nás v té době ovšem byla na prvním místě muzika a tak jsme většinou statečně odolávali milostným návrhům a soustřeďovali jsme se
hlavně na zkoušení. Nakonec u nás zůstaly dvě adeptky zpěvu, z nichž si pamatuji pouze Vlastu Šaškovou, která s úspěchem interpretovala píseň Fujiyjama mama z repertoáru Wandy Jackson.

Taky se tady mihnul zpěvák Franta Fiala s elvisovským repertoárem a bubeník Franta Pospíšil. Občas si s námi přišel zahrát na piáno Jirka Dmytrus, karlínský bohém, který byl o pár let starší, než my a po nocích obrážel pražská jazzová centra s kontrabasem na zádech. Taky k nám na zkoušku jednou kdosi přivedl bubeníka Jirku Koubka, který už prošel známými kapelami, jakými byly Rakety nebo Hell´s Devils. Ukázal nám několik bubenických finesů, nad nimiž jsme stanuli v úžasu. V písni Money Honey nám předvedl ve stopu uprostřed sloky efektní break na kotle, ze kterého jsme se dlouho vzpamatovávali…

Na úvodní fotografii – Neznámá zpěvačka, Franta Prokop, Franta Pospíšil a Vlasta Šašková.

Čtěte také Nahlédnutí do paměti zpěváka a kytaristy Jindry Vobořila V.

Zanechte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

X